V posledních měsících mě překvapilo, jak moc mi může pár hodin v kuchyni pročistit hlavu. Po dlouhém dni nad urbanistickými návrhy, řešením stínění oken nebo hledáním kompromisů mezi klientským přáním a technickými normami si často oblékám zástěru a mizím do svého malého „laboratoria chutí“.

Pečení dortů pro mě není jen koníček – je to forma meditace. Všechno má svůj rytmus, všechno má řád. Ušleháš bílky? Musí být úplně čistá mísa. Pečeš korpus? Nesmíš otevřít troubu dřív, jinak se propadne. V tom je to podobné jako architektura. I tady se chyby ukážou, když nejsi důsledná. A i tady hraje estetika stejně důležitou roli jako funkce.

Minulý týden jsem pekla narozeninový dort pro malou neteř. Chtěla „duhový, s jednorožcem a leskem“. No… výzva. Ale výsledek mi připomněl, proč to dělám – protože stejně jako když klient vidí hotový interiér, i tady vidíš v očích radost. A ta stojí za všechnu tu práci.

Zkoušela jsem teď nový recept na pistáciový mousse dort se slaným karamelem. Kdybych mohla, navrhla bych k němu i interiér – jemné olivové stěny, zlaté akcenty a měkké světlo. Možná jednou vytvořím celý „cukrářský showroom“, kdo ví. 🙂